Současně s prosbou o tento článek mi šéfredaktor časopisu Život víry Tomáš Dittrich zaslal anketní otázku „Jaké jsou kořeny současné ekonomické krize, kdy podle Vás asi skončí a co ji pomůže vyřešit“. Přiznám se, že napsat článek je pro mě snazší než odpovědět na uvedenou anketní otázku. Odvážil bych se něco říci o kořenech současné krize i o tom, co ji pomůže vyřešit, ale neznám odpověď na otázku, kdy asi skončí. Jsem přesvědčen, že odpověď zná jedině Hospodin a pak jen proroci, kterým to zjevuje.

Vícekrát jsem slyšel z různých kruhů, že současná krize může znamenat konec kapitalismu v jeho klasické podobě. Možná ano, možná ne – v této věci nemám žádné zjevení. Vyslovím však myšlenku, že za současnou krizi nemůže kapitalismus jako takový. Kapitalismus považuji za nejlepší a nejspravedlivější hospodářský systém, jaký kdy existoval, podobně jako demokracii považuji za nejlepší politický systém, jaký kdy existoval. Ostatně, kapitalismus nemůže existovat bez demokracie a demokracie nemůže existovat bez kapitalismu. Obé pak koncem dvacátého a počátkem jednadvacátého století vytvořilo bezprecedentní období prosperity a svobody. Nikdy v dějinách se netěšilo tak velké procento obyvatel země tak vysoké životní úrovni a takové míře občanských a jiných svobod.

Kde je tedy chyba? Je to v podstatě jednoduché: Jakkoli je kapitalismus báječný systém a jakkoli je svoboda úžasná věc, životní úroveň ani svoboda nejsou nějaké hodnoty samy o sobě – a také samy o sobě nemohou existovat. Říkám, že nejvyššími hodnotami jsou láska, pravda a bázeň Boží. Tam, kde na tyto hodnoty zapomeneme, se kapitalismus stane krutým a nefunkčním a svoboda se promění v bohapustou svévoli.

A právě to se nám stalo. Mnozí lidé se domnívali, že lze podnikat a bohatnout, jako kdyby Boha nebylo. Mnozí se spokojili se svobodou a nehledali pravdu. Nyní se diví, že si sice mohou zvolit z několika politických stran, nicméně nevěří jediné z nich (a více méně právem). Bůh zejména nad naším bezbožným národem dlouho dobu držel svou žehnající ruku. Byli lidé spokojenější, vděčnější, solidárnější? Ne, podobně jako v oné pohádce o zlaté rybce, byli stále nespokojenější a chtěli stále víc. A Bůh řekl: „Dost!“

Netroufám si tvrdit, zda jde pouze o varování či zda již stojíme na prahu posledního soudu. Pokud jde o první případ, můžeme v druhém pololetí čekat obrat k lepšímu. V roce 2010 se lidé oklepou a budou se dále oddávat podnikání, jezení a pití, ve vědomí, že zítra zemřou. Pokud jde o druhý případ... Pak nám buď nebe milostivo!

I nevěřící lidé, včetně špičkových ekonomů, hovoří o „krizi důvěry“. Ano, bez pravdy a poctivosti se nedá dojít daleko. Muselo to přijít.