Proč to celé? K tomuto mě inspirovalo hlavně mých několik těhotných spolužaček a vrstevnic. Pokud vím, většina z nich žije na hromádce, což dle mého není ideální. Neméně mě v tomto úmyslu utvrdily ankety o vztazích na kolejní síti začátkem tohoto roku. Nechtěl bych tuto záležitost nějak paušalizovat. Každý ví, že tohle není jednoduchá oblast. Ale je několik jednoduchých pravd a principů, které mohou předcházet zbytečným bolestem a případným nezdarům.
Mám několik předpokladů pro své úvahy: Existuje nehmotný svět a Bůh, který má rád lidi a chce jim pomoct (toho je na mém webu dost kolem - třeba Jádro pudla), stejně tak existuje ďábel, který různými polopravdami oklamává lidi a dovádí je k neštěstí. Co se týká mě samotného - s nikým nejsem a mám za sebou jednu celkem divnou známost asi půl roku dlouhou. To, z čeho vycházím, je hlavně vyprávění přátel a různých lidí, které jsem potkal. Také čerpám z Bible.

Číslo 1: Sex před svatbou

Každý to zná a nebo to slyšel - minimálně, že někteří divní lidé říkají, že sex před svatbou je špatný. Ok. Ale nikdo neříká proč? První úplně prostý důvod je, že se to Bohu prostě nelíbí, hlavně proto, že tak lidé v konečném důsledku ubližují. Pokud je Bůh hodný Táta, který má rád své děti, nedá jim nic, čím by si mohly ublížit.
Hlavní důvod, proč se nepřikláním k nemanželskému sexu, je, že se tím tvoří vazba na nehmotné (duševní) úrovni. Taky celkem známá hláška - budou ti dva jedno tělo. Co z toho vyplývá? Pro techniky snadno představitelná zpětná vazba (ti ostatní si to vygooglí) - jedna z nejlepších a nejúčinnějších druhů regulace na straně jedné, na straně druhé rušení, kterého se těžko zbavuje. Vazba je skvělá věc, když je tam, kde má být. Člověk byl dle mého stvořen tak, aby žil s jedním partnerem, neb tím se lišíme do zvířátek - že kontrolujeme své pudy a dokáže snít a plánovat.
Nechci řešit, jestli to s nemanželským sexem bylo dřív lepší, nebo ne. Myslím si, že je to špatné, ať je jakákoliv doba. Protože to, že spí kdekdo s kdekým, působí podobným efektem, jako když se moucha dostane do pavučiny - tak dlouho sebou mele, až se do pavučiny téměř zabalí. Čím víc vazeb máš, tím méně jsi schopný (schopná) dát dohromady vztah, který má něco vydržet.
Slyšel jsem příběh člověka, který byl osmým partnerem ženy, se kterou žil... A ona ho neustále porovnávala s těmi předchozími. Po nějakém čase mu došlo, že je jen článek jakéhosi řetězu. Proto zastávám názor, že kdo přebírá, přebere.
Pokud hledáš partnera systémem - zkouším a snad jednou najdu, může se ti to stát životním stylem. Můžeš se dostat do situace, že sice najdeš, ale nebudeš schopný ho udržet. A to je tak trochu peklo, ne? Tohle je ta druhá strana mince, kterou Ti předem nikdo neřekne.
Vsuvka 1: Tohle je pouze moje úvaha, vychází z vyprávění přátel. Proč by jinak většina lidí vzpomínala na první lásku? Na tu první, se kterou jsi to myslel/a opravdu vážně. Protože to je ta první, čistá vazba, kterou máme. Někteří si možná vzpomenou na film Samotáři, kde hlavní hrdina líčí, že vidí na lidech bubliny - zbytky po bytostech, které vás měly rády – a už nemají. Možná, že to tak nějak opravdu funguje.
Další věcí jsou linie vztahu. Myslím si, že pokud s partnerem spíš, snáz kvůli tomu přehlédneš vlastnosti, které Tě budou jednou štvát a možná to i povede ke konci a ublížení si. Dle mého jsou dvě vztahové linie - tělesná a duševní. Přirovnám to k majiteli psa. Mám černého a bílého - a lépe na tom bude ten, kterého budu víc živit. Myslím si, že je lepší vyřešit nejdřív to, jestli jsem schopný s tím druhým vydržet jen tak. Pokud budeš trénovat kavlitní sex bez fungujícího duševního základu, nebude to fungovat (určitě ne dlouhodobě). Pokud chceš mít hezký vztah, který někam má jednou vést, je podle mého opravdu lepší si sex nechat až na potom, kdy se opravdu rozhodneš, že chceš být s tím druhým za jakýchkoli okolností - pak Ti nic nebrání si toho druhého vzít. Pak máš na trénování celý život. Pokud ovšem zjistíš, že to nejde dál, myslím, že rozejít se je o dost méně bolestivé. Tohle je napsané jako v učebnici a jsem si vědom toho, že nikdy to není takhle černobílé. Myslím si ale, že tímto se dá vyhnout hodně problémům.
Je tu ještě protiargument. Co když půjdu do toho a pak mi to nebude fungovat? Myslím si, že u dvou zdravých lidí ve věku mezi 20 - 30 lety to bude fungovat téměř jistě úplně vždycky. Je to tak prostě zařízené - aby to fungovalo =D Já osobně věřím, že pokud mi Bůh pošle do cesty partnera na celý život, poslední, co je pro Něho problém zařídit, je, aby to fungovalo napořád. Tomu se říká víra =D Nicméně beru v potaz, že ne všichni mají tu jistotu co já. Možná je čas o tom popřemýšlet.

Číslo 2: Rodina není přežitek

Většina lidí, co znám, jednou chce mít rodinu. Inu, když všichni tak chtějí, proč je taková rozvodovost? „Proč bychom se měli brát - kdoví jak to dopadne...?“, „Co z toho?“, „Sex končí až po svatbě“ – a podobné hlody. Začnu tím, proč si myslím, že je rodina důležitá. Důvod je naprosto jednoduchý. Děti potřebují mámu a tátu. Ani nepotřebují dva tatínky, jak se dnes propaguje, rovněž ne dvě maminky.
Vsuvka 2: Tato úvaha vychází mimo jiné z knihy „Wild at heard“ (v českém „přesném“ překladu „Pozor! Srdce muže!“), kde autor rozebírá, jak najít cestu sám k sobě. Jsou v ní nemálo rozvedené i vztahové záležitosti. Velice doporučuji. Mohu zapůjčit.
Každý kluk potřebuje slyšet, že je chlapák a že na to má. Stejně tak jako každá holka potřebuje od táty obejmout a slyšet, že jí to sluší. Každé dítě potřebuje zázemí, kde je milované jen za to, kým je. Často je tomu jinak... Pak odejde do života zmrzačené. Sebevědomí dohání, jak může a jak si myslí, že je to nejlepší. Kluci klátí kde kterou, protože to působí mužně, a na to, že pak nejsou schopní s žádnou vydržet, přijdou až pozdě. A holky, prahnoucí po uznání, po hezkém slovu a objetí, jdou s každým, kdo zná tyhle laciné fráze. Zbude jim jen zničená sebeúcta a beznaděj. To se cykluje se všemi důsledky bodu 1.
Vsuvka 3: Jedna má známá před lety ovdověla. Po tragické autonehodě svého muže zůstala sama se 4 letou dcerou. Jednou, když přišla ze školky, řekla mámě: „Proč nemám žádného tatínka, když všechny holčičky mají alespoň tři...“ Už do dětí ve školce se perou takovéto hodnoty. Je jen na nás, jestli to takhle chceme.
Píšu to Tobě, jako příteli. My jsme vyrostli povětšinou s mámou a tátou, a i když jsou jací jsou, pořád je to lepší než nic... Pokud chceš jednou děti a chceš jim dát to nejlepší, budou potřebovat mámu a tátu. To je důvod, proč si myslím, že rodina není přežitek.

Číslo 3: Potrat je vražda

Tohle je asi jedna z nejvíce ožehavých věcí. Hodně jsem hledal, něž jsem se pustil do psaní tohoto odstavce. Budu citovat Google - jiný názor bude mít církev, jiný názor žena znásilněná ve válečné zóně. Nechtěl bych dělat závěry, jen nastínit různé argumenty, které zrovna úplně nefrčí.
Potrat je v první řadě nevratná věc. Pokud se rozhodneš pro a nebo proti, důsledky jsou dalekosáhlé. Hodně se diskutuje, kdy „začíná“ život. Kdy můžeme říct, že je v těle matky živý tvor. To asi nechám na Tobě. Já zastávám názor, že život vzniká hned při oplodnění vajíčka. No a pokud to živý tvor není a vlastně o nic nejde, pak mě trochu zaráží postinterrupční trauma. To jsou výčitky svědomí a deprese z toho, co se stalo, hlavně beznaděj z nezměnitelnosti. To může skončit i pokusem o sebevraždu. Nevyskytuje se ale vždycky, tak praví statistika.

Důvody mohou být různé. Ať už finanční, zdravotní nebo jen otázka odepření si pohodlí. Myslím si, že je to vždycky na dobré zvážení.
Vsuvka 4: Něco málo o zdravotních důvodech. Jedni moji dobří známí se dostali do této situace: Manželka brala léky neslučitelné s těhotenstvím. Rozhodnutí nejít na potrat vyvolalo velkou nevoli jak mezi blízkými, tak doktory. Všichni kolem je označovali za fanatiky. A to byli ti slušnější. Oni se opřeli o naději v Kristu, a narodila se jim úplně zdravá holčička. Tuším, že tento rok oslaví už 5. narozeniny. Něco obdobného se stalo ještě dalším mým známým. V případě potřeby mohu seznámit. Určitě je riziko něco takového udělat, ale slavit se svým potomkem 5. narozeniny, to má také své kouzlo, ne?
Jsem nejvíc smutný z toho, že spousta potratů je úplně zbytečných. Jen kvůli tomu, že muž neochotný zvednout se z gauče v obýváku dovede svojí přítelkyni na potrat. Ať je to jak chce, myslím si, že pokud člověk neumí život vyrobit, nemá právo ho brát. Slovo závěrem? Jednoduchá cesta není vždycky ta nejlepší.

Číslo 4: Aida je tu s námi

Svého času poměrně medializovaná věc. Poslední dobou se o ní moc nemluví, nebo o tom alespoň nevím. Není k tomu moc co psát. Pokud se nakazíš, skončil/a jsi. Totálně zničený život a hlavně opět úplně zbytečně. Možná si myslíš, že tobě se to stát určitě nemůže... Nenech se klamat. Jedna studie říká, že pokud ty, případně tvůj partner/ka udržujete styk ještě s někým dalším, na příklad s dalšími 2 lidmi, tito lidé mají své partnery - jednoho, dva... kdo ví, tak pokud to rozkreslíš, v dané komunitě (dikotéka, kolej) vznikne síť, která může mít až 92 účastníků. To už není tak málo.
Další zajímavostí je, že nejrizikovější skupinou pro nákazu AIDS je věk 25 až 30 let. Nepoznáš je, jsou to lidé jako my. Stojí to za to?

Číslo 5: Sex není láska

Často se setkávám s tím, že se zaměňuje láska a sex. Už jsem něco podobného uvedl výš, ale chtěl bych to ještě vypíchnout extra. Jeden kamarád řekl: „Víš, já mám tu svojí rád, ale momentálně spím s jinou.“ To prohlásil bez mrknutí oka a vyřešil tím problém, že s ním jeho slečna nechce spát. To je trochu rozpor. Vidíš tu lež? Láska podle mě znamená rozhodnout se. Buď vzít, a nebo kopnout a jít. Nic víc a nic míň... Pokud se rozhodneš opravdu s někým být za jakýchkoli okolností, ten vztah se dostane do úplně jiné dimenze. Bude pevnější a důvěrnější.
Vsuvka 5: Možná si přečti u mě na webu článek „Láska.doc“. Asi není důležité psát, že ani zamilovanost není láska s velkým „L“. Je to jen jeden z druhů. Podle křesťanské teologie je lásek asi 5 druhů. Jiná je mezi rodiči a dětmi, jiná mezi sourozenci, něco jiného je mezi milenci atd.

Slovo závěrem

Když se vrátím na začátek - Bůh nikdy nenakazuje nic jen tak. Není to senilní důchodce na mráčku, ten co Tě vezme holí, jen jak se na něj špatně podíváš v tramvaji. Chtěl bych Ti říct, že to, co je, Bůh stvořil proto, aby se z toho člověk mohl radovat. Ono se to tenkrát trochu pokazilo, ale o tom píšu jinde. Věřím tomu, že Boží záměr pro člověka je svoboda a láska s velkým L. Tak jako elektrotechnické normy - nejsou závazné, nýbrž doporučené (nic nezkazíš, když se podle nich řídíš). Tak i Bůh dává pravidla proto, abychom si mohli užívat co nejvíce Jeho stvoření. V tom spočívá pravá svoboda. To žiju už šest let, a nelituju.
Chtěl bych Ti říct, že ať už jsi na tom jakkoli, nejsi sám. Ježíš o Tobě ví. Pokud jsi jako já – ten, který na všechno stačí sám, mám jednu radu: „pomoct si“ někdy znamená pomoc vyhledat. To, co je duchovní, jde odstranit jen duchovní cestou. A poslední drobnost - mysli dopředu. Když vyhodíš holku po ránu ze svých dveří, s velkou pravděpodobností zůstaneš jednou sám. Jen ty a prázdno, románky a touha po vztahu delším, než je jedna noc.

Ota Faldyna, http://jesusforces.hu.cz/